Psychický proces – je relativně samostatný projev aktivity jedince. Má svůj obsah, projev, příčinu, průběh a výsledek. Tyto atributy jsou závislé na individuálních dispozicích jedince a charakteru stimulujícího prostředí.

Behaviorismus – je názorový postoj založený na objetivním měření pozorovatelného chování.

Determinismus – je názor, podle kterého jsou události a činy předem určeny jako důsledek předchozích událostí.

Efekt Zeigarnikové – identifikuje tendenci člověka pamatovat si více úkoly nesplněné než úkoly splněné.

Empiricismus – je názorový postoj založený na tvrzení, že převážnou většinu znalostí získáváme osobní zkušeností.

Freudovské přeřeknutí – je čin nebo slovo, které zní podobně jako slovo zamýšlené, ale nevědomě prozrazuje skutečný myšlenkový stav.

Introspekce – je psychologický postup sebepozorování a sebepoznávání, na který navazuje proces sebehodnocení.

Kognitivní disonance – je rozpor mezi racionálními názory a emocionálními pocity, důsledek evolučního vývoje mozkových částí.

Asociativní kontiguita – je vazba dvou blízkých myšlenek, která umožňuje budovat a rozvíjet mnemotechnické řetězce vybavování.

Korelace – je schopnost dvou subjektů vzájemně reagovat na změny.

Fluidní inteligence – je schopnost řešit zcela nové problémy, která se vzrůstajícím věkem klesá.

Emoce – jsou vytvořené psychické a sociální procesy, které vytvářejí subjektivní afektované postoje jedince k hodnocené události.

Efekt motýlích křídel – vyjadřuje vysoce senzitivní a zásadní závislost vývoje systému, jehož malé počáteční změny vedou k radikální změně průběhu a výsledku celého systémového procesu. Projevuje se v dominovém a lavinovém efektu.

Hodnotový paradox – životně důležité statky mají nízkou hodnotu, ale životně nedůležité statky mají hodnotu vysokou.

Iluze – je mylně interpretovaný smyslový vjem, který vytvoří klamné očekávání. Senzorické receptory lze ovlivňovat objektivním i subjektivním způsobem.

Kauzalita – je vztah mezi příčinou a následkem. V logice se pracuje s příčinnou nutnou a příčinou dostačující.

Kazuistika – je případová studie, která popisuje konkrétní tématickou událost.

Nevědomí – je psychoanalytický pojem popisující oblast lidské psychiky, do které nemá vědomá mysl přístup.

Psychoanalýza – je soubor terapeutických metod zkoumajících vliv nevědomých psychických procesů na vědomé chování člověka.

Základní atribuční chyba – je tendence vysvětlovat příčiny chování druhého člověka spíše odkazem na jeho vnitřní osobnostní rysy než na vněší situační faktory.

Psychická deprivace – je psychoanalytický pojem definující projevy nedostatečného uspokojování duševních potřeb a citového strádaní jednotlivce.

Autoreferenční paradoxy – jsou formulace výroků, které vytvářejí logický spor s předpokladem. Mezi nejznámější autoreferenční paradoxy patří Epimenidův paradox lháře.

Zákon o vyloučení třetího – je manipulativní pojem z oblasti dvouhodnotové logiky, založený na tvrzení, že každý výrok je buď pravdivý, nebo je nepravdivý; neexistuje třetí možnost.

Schrödingerova kočka – je myšlenkový experiment, zaměřený na reálnou aplikaci kodaňské interpretace kvantové mechaniky. Podle tohoto experimentu může být kočka ve stavu kvantové superpozice současně neživá i živá.

Rorschachův test inkoustových skvrn – je psychologických metod rozboru osobnosti. Jedná se o projektivní test, využívající projekci myšlenkových pochodů a osobnostních rysů na neurčité objekty.

Vizika – je forma komunikace prostřednictvím očního kontaktu. Tvoří jeden z doplňků verbální komunikace, ale funguje i samostatně. Má výrazný kognitivní, ale i manipulativní potenciál.

Transcendentální filosofie – je nauka o možnostech poznávání a překračování hranic zkušeností. Z tohoto pohledu se rozum definuje jako schopnost předcházející poznání.

Nonverbální komunikace – je souhrn mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo nevědomě předávána v rámci interpersonálního kontaktu.

Existenciální nihilismus – je filozofická teorie, která významně relativizuje smysl a hodnotu lidského života. Je to způsob vyrovnávání se s absurdností vlastní existence uprostřed nepoznatelného vesmíru.

Occamova břitva – je princip optimálního výběru, podle kterého je z více možných řešení správné to nejjednodušší.

Bio-psycho-behaviorální model kreativity – je jedním z mnoha modelů, které se snaží popsat pochody spojené s kreativitou. Zaměřuje se na vnitřní individuální predispozice a přidává k psychickým aspektům biologické a behaviorální.

Gardnerova teorie mnohočetné inteligence – je diskutovaným psychologickým konceptem mnohočetné inteligence, který navrhuje rozlišovat u lidí více samostatných „inteligencí”.

Hra s nulovým součtem – je psychologický pojem, popisující antagonistický konflikt. Co jeden hráč získá, druhý ztrácí, takže pokusy o hráčskou spolupráci v těchto konfliktech nemají smysl.

Hereditarismus – je psychologická teorie tvrdící, že na rozdíly (zejména v kognitivních schopnostech) mezi lidmi nebo mezi lidskými skupinami má zásadní vliv dědičnost. Z pohledu genetiky jde o genetický determinismus.

Komputační teorie mysli (KTM) – je založena na předpokladu, že se lidská mysl chová jako počítač. KTM vychází z kognitivismu, komputacionismu a funkcionalismu. Mysl podle KTM disponuje mentálními datovými strukturami a algoritmy.

Teorie odůvodněného jednání – je teze vycházející z přesvědčení, že našemu chování vždy předchází určitý behaviorální záměr ovlivněný osobním postojem a subjektivními normami.

Klíčové kompetence – představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot umožňující úspěšné individuální uplatnění.

Apercepce – je vlastnost vnímání, která uvádí nové podněty do souvislosti s minulou zkušeností a pamětí. Tento fakt vytváří základ budování psychologické integrity člověka.

Fenomén koktejlové party – je psychologické označení selektivní pozornosti ve společnosti dalších osob. Soustředění pozornosti na vodítka neverbální komunikace přinášejí vyšší míru porozumění s kontaktovanou osobou.

Salience – je míra nápadnosti (schopnosti vynikat), respektive rychlost s jakou podněty z okolí upoutávají pozornost našich smyslů a následně pronikají do vědomí.

Sebenaplňující předpověď – je psychologický fenomén, kde očekávání budoucích událostí vede k chování, které zapříčiní, že se daná skutečnost opravdu stane. Pokud jsou očekávání negativní, jedná se o Golemův efekt. Pokud jde o očekávání pozitivní, pak se označují jako Pygmalion efekt.

Mandela efekt – je označení pro syndrom falešné paměti a zkreslování vzpomínek. Jde o účelové doplňování nepřesných či zcela mylných informací do původních paměťových schémat, výsledkem čehož vzniká zkreslený vzpomínkový obraz.

Buridanův osel – (rozhodovací paralýza) je obrazné vyjádření pro lidskou nerozhodnost. Pojem definuje modelovou paradoxní situaci, kdy osel mezi dvěma kupkami sena stejného objemu a kvality zemře hladem, protože se není schopen rozhodnout, z které kupky se najíst.

Konfirmační zkreslování – je psychologický pojem, který popisuje tendenci člověka upřednostňovat informace a interpretace, které podporují jeho názor. Opakem je ignorace, podceňování nebo zlehčování těch informací, které jsou s jeho přesvědčením v rozporu.